Asi každý často slýcháváme od různých lidí, či kamarádu kdo byl v jaké hospodě, nebo klubu, kolik toho vypil a s kým se opil, vyspal, nebo dokonce porval. V mojí třídě to bývá na denní pořádku a oproti ním se cítím jako usedlá puťka, která si neumí užívat života. Ale pořád má člověk ještě svoji hrdost a já jsem vděčná za to, že mám víru a nemusím žít tímto barbarským životem. A i když mě občas štve jak ostatním všechno prochází, stále mi svítí naděje v podání citátu : Boží mlýny melou pomalu, ale jistě a na každého jednou dojde.

Co mě ale dost štve je to, jak pomalu z dost lidí se stávají satanisti a jetě se tím třeba veřejně chlubí. V takových situacích potom nevím, jak se k danému člověku zachovat. A tak když cokoliv říká, tak se pousměji a myslím si svoje.

Kéž by jednou všichni procitli a uvěřili v Pána. To by se na světě žilo lépe a ubylo by násilí a sebevražd.